Jdi na obsah Jdi na menu
 

Když jsem studovala filosofii, na závěr jedné přednášky z psychologie padl směrem k našemu profesorovi následující dotaz: „Můžete mi poradit, co s partnerkou, která chorobně žárlí? Už jsem z toho zoufalý.“ Zapřeli jsme se do opěradel v očekávání moudrých rad. „Pryč od ní, dokud je čas. Hlavně se neženit,“ moudře poradil pan profesor, zaklapl desky s poznámkami a opustil posluchárnu. Jeho odpověď mi dlouho vrtala hlavou.

Když jsem se před pár lety zmínila známé, že píšu knihu o chorobné žárlivosti, moudře pokývala hlavou. „Hmm, dobře děláš. Je to děs, žárlivci by se neměli vůbec rozmnožovat.“

A konečně když jsem se nedávno snažila sehnat pro tuto knihu alespoň jednoho kmotra, který by přiznal, že žárlí, nenašla jsem, protože samozřejmě nežárlí nikdo. Musela jsem tedy obrátit a hledat ty, na které je žárleno. Proto mám za kmotry mimo jiné několik překrásných zrzek. I moje románová hrdinka totiž žárlí především na zrzky.

Opravdu je to tak snadné, všechny žárlivce šmahem zavrhnout? Není chorobná žárlivost nemoc jako každá jiná? A přivodil si ji snad někdo sám a dobrovolně, aby sám sebe mohl masochisticky trýznit?

Pro všechny výše uvedené důvody a položené otázky, a pro mnoho dalších, jsem opravdu ráda, že moje kniha o chorobné žárlivosti vyjde a především, že jsem ji nevydala pod pseudonymem. I já si totiž umím pořádně zažárlit, stejně jako i na mě bývá žárleno. Nemám problém přiznat se ani k jedné z variant a ráda bych, aby nás takových bylo čím možná nejvíc. I když příběh v mém románu není příběhem mým, nýbrž kompilátem mnoha menších příběhů a událostí uvedených do extrému, některé emoce a názory v něm moje jsou.

Kniha vznikala dlouho a bolestně. Dlouho jsem ji totiž nemohla (a možná ani nechtěla) dokončit. Z mnoha důvodů, které jsem se pokusila nastínit v rozhovoru pro server mamtalent.cz (po Velikonocích ho sem nasdílím). Za to, že jsem ho přeci jen dokončila, vděčím několika lidem. Jedním z nich je můj kamarád, geniální pianista Tomáš Kačo, člověk, který mě dodnes žene ku předu svou energií a nápady. Poznala jsem ho paradoxně krátce poté, co jsem románovému otci hlavní postavy Renáty přiřkla povolání pianisty a tohoto románového pianistu nechala složit skladbu pro děj dost zásadní. Jednou u kafe jsem Tomášovi (tehdy ještě studoval Berklee) vyprávěla o mém fiktivním pianistovi s fiktivní skladbou a tehdy vznikl nápad přeměnit fikci v realitu. O pár let později si Tomáš přečetl rukopis a skladbu pro mě opravdu složil. Nebylo třeba nic dál vysvětlovat, seskládal noty přesně tak a přidal k nim tolik citu (možná proto, že už v té době se ženou očekávali potomka), jako by můj hrdina z románu vystoupil a zasedl k pianu.

Mistrovským dílem krátce poté Tomášovu skladbu nazvala Markéta Irglová, jejíž andělský hlas jsem při psaní románu poslouchala a na jehož základě jsem popisovala hlas zpěvačky fiktivní. Uznejte, byl v tom pořádný kus drzosti, oslovit oscarovou zpěvačku a držitelku ceny Grammy, ale udělala jsem to. Abych si jednou nevyčítala, že jsem to nezkusila. Poslala jsem Markétě Irglové Tomášovu skladbu a úryvek z knížky, který se skladby týkal. Psalo se v něm, že neznámá žena zpívá hlasem jemným jako peříčko dopadající na hedvábí. Když jsem o pár týdnů takový hlas opravdu slyšela v kombinaci s Tomášovým pianem, to už jsem slzy nezadržela.

Je to velká zodpovědnost, mít jako součást knihy takové mistrovské dílo. Proto doufám, že se vám obojí bude líbit a obojí, knihu i píseň, si užijete. Za každý váš ohlas vám budu vděčná.

 


Renáta chorobně žárlí a je si toho dobře vědoma. Zvítězit nad obsesemi, které ovládají celý její život a rozkládají jí myšlení, ale nedokáže. Co je realita a co klam? Komu může věřit a kdo s ní nehraje fér? Když už si myslí, že se ocitla na dně, uslyší píseň zahranou na piano jejím tátou, nazpívanou neznámou ženou. Dno je zatím v nedohlednu. Vždy může být hůř. Proč jí zpěvaččin hlas způsobuje taková muka, stejně jako mámě, rovněž chorobné žárlivce? Renáta se konečně dozvídá, jaké drama se událo mezi rodiči před více než dvaceti lety i jak to souvisí s tím, co sama prožívá a jak se chová. Její vlastní drama teprve začíná. Čeho všeho je chorobný žárlivec schopen, když ho obsese pohltí?

 

 

 

MALÁ UKÁZKA Z KNIHY

 

 

 

Podívejte se, jak Tomáš Kačo nahrával ve studiu píseň k románu...